Slunce, devět planet, jejich měsíce, asteroidy,
komety a meteoroidy se dohromady nazívají
sluneční soustava.
Naše sluneční soustava se nachází na okraji jednoho
ze spirálních ramen naší Galaxie.
NEBESKÁ TĚLESA
Planeta je obrovské těleso, kteréobíhá kolem hvězdy. Ve sluneční soustavě
máme devět planet. Planety blíže ke Slunci se nazývají vnitřní
planety. jsou to Merkur, Venuše, Země a Mars. Jsou většinou tvořené
horninami. Jupiter, Saturn, Uran, Neptun jsou vnější planety. Jsou tvořené
plyny. Pluto, devátá planeta, je nejmenší a nejchladnější.
Ještě donedávna jsme zanali jenom osm planet. Pluto lidé objevili
až kolem roku 1930
Největší planetou sluneční soustavy je Jupiter.
Má také největší počet velkých měsíců.
Na Jupiteru je zajímavé to, že na jeho povrchu nejspíš už 300 let zuří
obrovská bouře. Místo, kde se bouře nachází je známé jako Velká červená skvrna.
Merkur
Merkur je Slunci nejbližší a zároveň nejmenší planeta ve sluneční soustavě. Pro představu o jeho velikosti je jeho průměr asi 38 % průměru Země a je tedy zhruba 1,4krát větší než Měsíc. Rovníkový průměr má dokonce menší než měsíc Jupitera - Ganymed a měsíc Saturna - Titan.
Merkur je známý přinejmenším od časů Sumerů (3. tisíciletí př. n. l.). Je zajímavé, že od Řeků dostal dvě jména: Apollo při svém zjevování se jako ranní hvězda a Hermes jako hvězda večerní. Řečtí astronomové nicméně věděli, že tato dvě jména označují stejné těleso. Hérakleitos a Aristarchos se dokonce domnívali, že Merkur a Venuše obíhají okolo Slunce a ne okolo Země.
V římské mytologii je Merkur bůh obchodu a cestování, ale také zlodějů, tvoří protějšek řeckého boha Herma, okřídleného božího posla. Dostal své jméno pravděpodobně díky svému rychlému pohybu po obloze.
Naši předkové v české kotlině měli vlastní staročeské názvy této planety, říkali jí Dobropán nebo Horana.
Merkur je často viditelný triedrem nebo i neozbrojeným okem, ale je vždy velmi blízko Slunce a je těžké ho uvidět na zesvětlené obloze. Jeho jasnost dosahuje maximální hvězdné velikosti -1,9 mag, tedy více než jasnější hvězdy, avšak v přesvětlení zapadajícím či vycházejícím Sluncem jeho záře snadno zaniká.
Merkur je známý přinejmenším od časů Sumerů (3. tisíciletí př. n. l.). Je zajímavé, že od Řeků dostal dvě jména: Apollo při svém zjevování se jako ranní hvězda a Hermes jako hvězda večerní. Řečtí astronomové nicméně věděli, že tato dvě jména označují stejné těleso. Hérakleitos a Aristarchos se dokonce domnívali, že Merkur a Venuše obíhají okolo Slunce a ne okolo Země.
V římské mytologii je Merkur bůh obchodu a cestování, ale také zlodějů, tvoří protějšek řeckého boha Herma, okřídleného božího posla. Dostal své jméno pravděpodobně díky svému rychlému pohybu po obloze.
Naši předkové v české kotlině měli vlastní staročeské názvy této planety, říkali jí Dobropán nebo Horana.
Merkur je často viditelný triedrem nebo i neozbrojeným okem, ale je vždy velmi blízko Slunce a je těžké ho uvidět na zesvětlené obloze. Jeho jasnost dosahuje maximální hvězdné velikosti -1,9 mag, tedy více než jasnější hvězdy, avšak v přesvětlení zapadajícím či vycházejícím Sluncem jeho záře snadno zaniká.
Významná data
| 1610 - | Italský astronom Galileo Galilei provedl první pozorování Merkura dalekohledem. |
| 1631 - | První pozorování přechodu Merkura přes sluneční disk francouzským astronomem Pierrem Gassendim. |
| 1639 - | Italský astronom Giovanni Zupus objevil fáze Merkura - důkaz, že planeta obíhá okolo Slunce. |
| 1641 - | Německý astronom Johann Franz Encke provedl první odhad hmotnosti podle účinku na kometu Encke. |
| 1889 - | Italský astronom Giovanni Schiaparelli zakreslil první mapu povrchu. |
| 1965 - | Radioastronomové Gordon Pettengill a Rolf Dyce (USA) určili periodu rotace na přibližně 59 dnů. |
| 1968 - | Surveyor 7 pořídil první kosmický snímek Merkuru, z měsíčního povrchu. |
| 1974 - | První oblet sondy Mariner 10 - ve vzdálenosti 900 km od Merkuru. |
| 1975 - | Třetí a poslední oblet Merkuru Marinerem 10. |
| 2008 - | První průlet (ve vzdálenosti 200 km) sondy MESSENGER okolo Merkuru (v říjnu 2008 a září 2009 další dva průlety). |
| 2011 - | Navedení sondy MESSENGER na oběžnou dráhu Merkuru. |
Planeta Venuše
Venuše je planeta typově, rozměrově i vzdálenostně nejbližší Zemi. Je proto také nazývána sesterskou planetou. Jenže podmínky na Venuši jsou zcela jiné než na Zemi.Atmosféra je tvořena z 96% oxidem uhličitým. Ten způsobuje skleníkový efekt a ohřívá planetu na 400°C a na rovníku až na 500°C a dosahuje tedy vyšších teplot než je na Merkuru, který je dvakrát blíž ke Slunci. A i přes nízkou rotační rychlost zde nejsou velké rozdíly ve dne a v noci. To je způsobeno větrnými proudy, které obletí atmosféru za 4 dny.
V horních vrstvách atmosféry vanou silné větry o rychlosti 350 km/h. Na povrchu již tak silné větry nevanou. Rychlost je pouze několik km/h. Jenže protože atmosféra má na Venuši vysokou hustotu, má silné účinky na překážky. Mraky se skládají především z oxidu siřičitého a kapiček kyseliny sírové. Zcela obklopují planetu a zahalují povrch planety. Proto povrch planety není viditelný a k jeho pozorování se musí použít radary.
Venuše má zpětnou rotaci(od východu na západ). Z planet je prakticky jediná, která má tuto vlastnost. Další takový je ještě Uran, ale u něj je tato vlastnost z důvodu vysokého odklonění rotační osy diskutabilní. Venuše má také velmi nízkou rotační rychlost. Důvod těchto dvou jevů není zcela vysvětlen, ale pravděpodobně se tak stalo v důsledku srážky s jiným, velmi hmotným tělesem. Kromě neobvyklého zpětného pohybu je navíc rotace Venuše na její oběžné dráze synchronizována tak, že v době nejbližšího přiblížení k Zemi se k ní natáčí vždy stejnou stranou. Tato vlastnost může být způsobena slapovými silami, které ovlivňují Venušinu rotaci, kdykoliv se planety dostanou dost blízko sebe. Může však také jít pouze o náhodu.
Venuše je stále vulkanicky aktivní. Proto je většina povrchu pokryta vrstvou ztuhlé čedičové lávy. Vnitřek Venuše je podobný Zemi: železné jádro s roztaveným kamenným pláštěm tvořícím největší část planety.
Venušino magnetické pole je velmi slabé. Příčinou je její pomalá rotace. Sluneční vítr proto zasahuje přímo Venušinu horní atmosféru. Venuše měla původně stejné množství vody jako Země. Jenže v důsledku bombardování slunečními částicemi se voda rozložila na vodík a kyslík. Vodík unikl do prostoru, kyslík se sloučil s atomy kůry a zmizel z atmosféry.
Zkoumání Venuše družicemi je velmi náročné. Způsobují to hustá mračna kyseliny sírové, vysoká teplota a také velmi vysoký tlak(téměř 10MPa), který odpovídá tlaku 1km pod hladinou moře. Z těchto důvodů sondy nevysílají déle než 2 hodiny.
Venuši přesto navštívilo již několik sond. Prvními takovými byly sovětské sondy Veněra. Tyto sondy jako první zjistily podmínky na Venuši. Ale až Veněra 9 poslala k Zemi první snímky povrchu. Americká sonda Magellan dostala na oběžnou dráhu kolem planety a provedla detailní radarové mapování. 98% povrchu bylo zmapováno s přesností přibližně 100 m.
I přes tyto podmínky existuje možnost, že je na Venuši život. Nikoliv však na povrchu, ale ve venušiných mracích. Tyto mikroorganismy by byly podobné některým raným pozemským organismům.
Venuše v datech
| Průměr | 12 103,7km |
| Vzdálenost od Slunce: průměrná v aféliu v perihéliu | 108 208 926 km 108 941 849 km 107 476 002km |
| Doba oběhu kolem Slunce | 224,70 dne |
| Doba otočení kolem osy | 243,02 dne |
| Hustota | 5,204 gcm-3 |
| Hmotnost | 4,869 · 1024 kg |
| Objem | 9,28 · 1011 km3 |
| Počet přirozených družic | 0 |
Země je třetí planeta naší sluneční soustavy, počítáno z pohledu od Slunce, od kterého je vzdálena v průměru 150 miliónů kilometrů a je zatím jedinou známou planetou, na které existuje život. Z našeho pozemského pohledu se nám může naše planeta zdát jako obrovská, s nekonečným oceánem vzduchu, avšak astronautům se jeví spíše jako maličká modrá planeta s tenkou atmosférou, s hnědými kontinenty a bílou oblačností.
Mnozí z nás by se možná rádi vydali na cestu do vesmíru, také proto, abychom mohli obdivovat zázračnou planetu Zemi nejen z vesmírných obrázků. A přitom je zajímavé si uvědomit, že všichni jsme vesmírnými cestovateli na kosmické lodi, naší planetě Zemi, která je neustále v pohybu, obíhá kolem Slunce, zároveň rotuje kolem vlastní osy a spolu se sluneční soustavou obíhá kolem středu naší Galaxie.
Planeta Mars
Mars je poslední z planet zemského typu. A také je druhá nejmenší planeta Sluneční soustavy. Mars dostal své jméno, podle rudého zbarvení, které bylo symbolem války, ohně a krve. A Mars byl starořímský bůh války. Mars lze za příhodných podmínek pozorovat celou noc a má načervenalou barvu.Atmosféra Marsu je velmi řídká. Tlak na povrchu je mezi 600 až 1000 Pa. To je přibližně 100 až 150krát méně než na Zemi. Největší podíl má oxid uhličitý (95 %), dále dusík (2,7 %), argon (1,6 %), kyslík (0,15 %).
Průměrná teplota u povrchu planety je okolo ?56 °C. Pro Mars jsou typické velké rozdíly mezi dnem a nocí. Na rovníku se teploty pohybují od ?90 do ?10 °C, a nad nulu se prakticky nedostanou. Naproti tomu teplota povrchové vrstvy půdy může někdy dosáhnou až 30 °C.
Povrch Marsu je velmi různorodý. Jižní polokoule s hornatou krajinou je pokryta krátery. Na severní polokouli jsou obrovské rovné pláně zalité lávou. Na Marsu je nejvyšší hora Sluneční soustavy - sopka Olympus Mons, která vystupuje do výšky 27 km nad okolní terén. V rovníkové oblasti Marsu se nachází obrovský kaňon Valles Marineris. Je dlouhý 4 500 km a hluboký 7 km.
Kůra Marsu je silná od 32 do 80 km. Ale přesné složení není známo.
Plášť je silný okolo 1 500 až 2 000 km, je složen z křemičitých hornin.
Jádro má rozměry mezi 1250km a 2000 km. Ani jeho složení zatím není přesně známo. Pravděpodobně je železné a tuhé, jinak by vytvářelo magnetismus, který ovšem nebyl zaznamenán.
Mars má dva měsíce Deimos a Phobos. Oba ukazují Marsu stále stejnou část. Phobos obíhá planetu rychleji než se ona sama otáčí, což způsobuje zpomalování oběhu a snižování vzdálenosti. Odhaduje se, že za 50 000 let Phobos do planety narazí. Naproti tomu oběžná dráha Deimosu se prodlužuje. Oba tyto měsíce jsou pravděpodobně zachycenými planetkami.
Protože se lidé domnívali(a stále domnívají), že na Marsu může být život, je Mars častým cílem sond a dokonce se plánuje přistání člověka na Marsu.
První pokusy o přistání na Marsu podniklo 7 sovětských sond. Ty se ovšem ani nedostaly k cíli. Úspěšnější byly americké sondy Mariner 3 a 4. Ty na Zem poslaly celkem 22 snímků. Mariner 6 a 7 prolétly okolo, a na Zem poslaly 400 snímků a zkoumaly složení atmosféry. Dalším úspěšným projektem byl program Viking. Jednalo se o 2 sondy, které prozkoumaly povrch s rozlišením na 100km a odeslali 55 000 snímků.
Poté se program objevování Marsu na delší dobu přerušil. Ovšem v poslední době se zase vesmírné programy začaly o Mars se střídavými úspěchy zajímat. Mezi úspěchy se určitě řadí přistání 2 amerických sond Spirit a Opportunity.
Jupiter
je největší planetou Sluneční soustavy. V pořadí od Slunce je to pátá planeta, ale z hlediska složení jí považujeme za prvního plynného obra. Jupiter je objemnější a hmotnější než všechny ostatní planety dohromady. Jupiter je také první planeta, která má vlastní prstenec. Podle zatím dostupných informací má také nejvíce přirozených oběžnic.
Jupiterův prstenec není nijak výrazný a byl objeven až sondou Voyager1 v lednu 1971. Jupiterovy měsíce se dělí do několika skupin. Nejznámější a největší jsou tzv. Galieovské měsíce. Europa, Callisto, Io a Ganymeides, který je dokonce větší než Merkur. Planeta Jupiter je tvořena převážně z vodíku. Na povrchu je to vodík kapalný, hlouběji metalický. Jupiterovo jádro je ovšem kamenné. V atmosféře také převažuje vodík. Dále je zde helium a stopové množství dalších prvků, např. amoniak, methan... Na Jupiteru jsou patrná bouřková mračna, z nich největší se nám jeví jako Velká červená skvrna. Tato bouře má průměr 40 000 km a naše Země by se do mí vešla třikrát.
Jupiterova osa rotace je skloněná pouze o 3°. Rychlost rotace Jupitera je nejvyšší z celé Sluneční soustavy. Rychlost rotace na rovníku je 12,57 km/s. Tím vzniká odstředivá síla, která způsobuje Jupiterovo zploštění na pólech, které dosahuje 9 275 km. Jupiter tím také vytváří velmi silné magnetické pole.
Jupiter se také občas nazývá nedokončená hvězda. Je to tím, že Jupiter svou gravitací dokáže plyn stlačit tak, že se chová i vypadá jako kov. Jeho jádro je také velmi žhavé a dosahuje teplot až 35 000 °C. Vydává také dvakrát více tepla než ho od Slunce přijímá. Kdyby měl Jupiter 50krát větší hmotnost, dokázalo by jeho jádro zabezpečit jadernou fúzi a Jupiter by se stal hvězdou.
Protože je Jupiter jedním z nejjasnějších objektů na obloze, jeho průměrná jasnost se pohybuje mezi Marsem a Venuší, je znám již od pradávna. Galileo Galilei a něm například pozoroval jeho největší měsíce a utvrdil se tím v teorii heliocentrické soustavy.
K Jupiteru již mířilo několik vesmírných sond. Prvními byly sondy Pioneer 10 a 11, které zkoumaly jeho magnetosféru. Dále pak sondy Voyager 1 a 2, které přinesly detailní znalosti o galileovských měsících. Sonda Galileo se v roce 1995 dostala na oběžnou dráhu Jupitera. Zde uskutečnila mnoho měření a roku 2003 byla navedena do Jupiterovy atmosféry a shořela.
Saturn je v pořadí šestý nejblíže ke slunci, zároveň je druhá nejvetší planeta naší Sluneční soustavy. Strukturou je velmi podobný Jupiteru, ale jeho hustota je daleko menší.Dokonce je jedinou planetou naší Sluneční soustavy, které by plavala ve vodě.Planetu tvoří převážně Vodík, přes 93% a helium, přes 5%.
Uran
Uran je podobně jako Saturn a Jupiter plynný obr.
Nejvíce se Uran od ostatních planet odlišuje sklonem rotační osy.
Uran je první objevená planeta Sluneční soustavy, která nebyla známáz dávných časů.První kdo jí pozoroval byl roku 1690 John Flamsteed. Ten ji ale považoval za další hvězdu. Až v roce 1781 William Herschel zjistil, že nejde o hvězdu, ale o další planetu.
| Průměr | 51 118 km | ||||||||||||||||||||||||||||
| Vzdálenost od Slunce: průměrná v aféliu v perihéliu | 2 870 972 220 km  2 735 555 035 km | ||||||||||||||||||||||||||||
| Doba oběhu kolem Slunce | 84,01 let Neptun | ||||||||||||||||||||||||||||
| Doba otočení kolem osy | 17,9 h | ||||||||||||||||||||||||||||
| Hustota | 1,27 gcm-3 | ||||||||||||||||||||||||||||
| Hmotnost | 8,68 · 1025 kg | ||||||||||||||||||||||||||||
| Objem | 6,834 · 1013 km3 | ||||||||||||||||||||||||||||
| Počet přirozených družic | min 27 |
